Milan Zelený: Svět vstupuje do éry sekulární stagnace tradiční ekonomiky

24. 2. 2015 -
Název rubriky: Rozhovory a profily osobností

Osobně vidím Evropskou unii i Českou republiku v roce 2016 tam, kde jsou nyní. Důvody pro zázračné oživení nelze z ničeho odvodit. Stát a byrokrati EU nevědí, co se v ekonomice děje a proč. Stagnace se stala novou normálou na příštích 50 let. Celý svět vstupuje do éry klesajícího nebo stagnujícího růstu, do sekulární stagnace tradiční ekonomiky. Pro ČIANEWS to uvedl profesor Milan Zelený, česko-americký ekonom a vědec. Podle jeho slov lze tuto stagnaci překonat pouze přizpůsobením se transformaci a metamorfóze – a následně využít nových příležitosti regionálního a lokálního rozvoje, jakož i relokalizace domácích hospodářských aktivit.


 
Říkáte, že skončila éra globalizace a k současným trendům patří metamorfóza, tj. přesun od globalizace k relokalizaci, a zároveň celková transformace. Jaké to bude mít dopady na českou ekonomiku a jak by se těmto trendům měla přizpůsobit?
Pokud zůstane česká ekonomika odvozená, outsourcovaná, zahraničně vlastněná a málo diferencovaná, pak nelze přizpůsobování podniků na českém území efektivně ovlivňovat. Dopady na „českou ekonomiku“ tak budou minimální. Česky vlastněné podniky, pokud jsou v ČR registrované, se nové situaci přizpůsobit mohou a vznikající podnikatelské příležitosti včas využít. Nejdříve ovšem musí celou situaci pochopit: K čemu vlastně v globální ekonomice dochází a proč (viz také http://en.wikipedia.org/wiki/Transformation_in_economics).
Outsourcing je vlastně vývoz pracovních příležitostí do jiných zemí. V době konjunktury byla ztráta zaměstnanosti nahraditelná hospodářským růstem, částečně i díky outsourcingu. V době dlouhodobé stagnace a nízkého růstu (Ekonom Larry Summers ji odhaduje až na padesát let), přichází deglobalizace a relokalizace zpět do mateřských zemí: exportované pracovní příležitosti se vracejí zpět do původních regionů, dnes s vyšší nezaměstnaností.
Ekonomika na českém území je převážně outsourcovaná a subdodavatelská (bez kontaktu s finálním zákazníkem či spotřebitelem). Díky relokalizaci, nové výrobní procesy již nepřicházejí, existující výroby pouze dobíhají své výjezdové řady existujících, převážně již zastaralých produktů. První krok k adaptaci, tj. pochopení nových hospodářských jevů, v ČR ještě nenastal.
 
*****
Politika ECB a ČNB prostě kopíruje již zkrachovanou politiku USA, která dnes neví, jak se z této politiky Fedu vymanit, jak ji vůbec ukončit. Hyperstimulace spekulací, akciových trhů a finančních machinací jsou jediné hmatatelné následky. V žádném případě nedošlo ke stimulaci inovací, podnikání a podnikatelské vrstvy.
*****
 
Jak hodnotíte kroky současné české vlády? Co se jí podle vašeho názoru v poslední době podařilo – a co byste jí naopak vytkl? Kde vidíte její selhání s ohledem na kvalitu atraktivnosti ČR pro nové zahraniční investory?
Junckerův Luxembourg a dnes i Belgie (nikdo zatím nezná celkový rozsah korupčního prostředí v EU) jsou nařčeny z umožňování minimalizace daní (až na jedno procento) a poskytování daňových úlev zahraničním podnikům. Daňové dohody se stovkami zahraničních podniků představují morální i hospodářské selhání EU, i když jsou perfektně legální. Každé daňové zvýhodnění zahraničních podniků je součástí schématu minimalizace daní, obvykle cestou korupčních úplatků. Současná prorůstává strategie France (zvýhodňovat zahraniční investory) je součástí obecné bezradnosti a ekonomického tápání.Navíc, zvýhodňování zahraničních „investorů“ vede samozřejmě k odpovídajícímu oslabování a vylučování domácích podniků, a tak i zbytků národní ekonomiky. To lze v době deglobalizace a relokalizace charakterizovat nejen jako politické morální selhání, ale jako podvodnou strategii. Celý skandál byl odhalen uveřejněním 128 tisíc dokumentů z PricewaterhouseCoopers. Takových daňových manipulátorů dnes fungují v Evropě již tisíce.
Nevím, jaké kroky současné vlády máte na mysli. Nevím, co se jí podařilo. Nelze jí ale nic vytýkat – byla zvolena svobodně a bez nátlaku (někteří její jedinci dokonce opakovaně) a je dodnes vnímána jako poměrně nová, a tudíž slibná či nadějná garnitura. Bohužel, bez jakéhokoli vnímání globálních trendů. Strategie výjimečnosti (nás se to netýká) se musí nutně vymstít v komplexně provázaném světě.
Selhání v lákání zahraničních „investorů“ vidím v tom, že už nejsou zvýhodňováni jen výrobci finálních výrobků, ale dnes dokonce i subdodavatelé a subdodavatelské služby (původně prováděné místními podniky). Tak se již celé hodnotové řetězce dostávají do zahraničních rukou, na úkor podniků českých. Další fází je přímý dovoz manažerské a operátorské pracovní síly ze zahraničí (viz situace s Koreou na území ČR). Za takových podmínek je samozřejmě obtížné hovořit o české ekonomice, spíše jen o české politice.
 
Je politická reprezentace podle vašeho názoru dostatečně aktivní v podpoře exportu, v čem by se mohla tato podpora zvýšit? Jaký model proexportní politiky se vám jeví jako nejefektivnější a jaké nástroje je vhodné používat?
Podpora exportu pro opravdu české podniky je minimální a ze strany tzv. státní „ekonomické diplomacie“ spíše nežádoucí. Zatahuje jen větší a větší množství malých českých podniků do víru státní a mezistátní korupce. Jednání mezi politickými špičkami má málo společného s podnikatelským uvažováním.
Podpora exportu pro zahraniční podniky? Ta prostě preferuje cizí podniky operující na našem území, dotačně, daňově i korupčně. Takové podpory lze samozřejmě zvyšovat neustále, na úkor daňových poplatníků a konečného vymýcení českého národního podnikatelství. Rozsáhlejší „Junckerismus“ pak na sebe nedá dlouho čekat a pronikne i do ČR.
Vhodné nástroje jsou jednoduché: rovné podmínky pro české i zahraniční podnikatele, bez státní intervence a korupce, nekrást, nelhat a podporovat rozvoj skutečných talentů podnikatelských a inovačních. Umožnit autonomní a svobodný rozvoj regionů a lokalit, nebrzdit vznik a funkci podnikatelských a podnikových univerzit atp. Příprava celonárodní strategie pro obnovu a rozvoj soukromého národního kapitalismu svobodného trhu v ČR se zatím zdá být v nedohlednu. 
 
Česká ekonomika stále trpí nízkou mobilitou pracovní síly. Je skutečně nepružnost nájemního bydlení tím hlavním důvodem statičnosti českých zaměstnanců? Jaká politická opatření by je mohla motivovat ve stěhování za zaměstnáním. Co byste v této oblasti doporučil například krajům – a také firmám, jimž chybí lidé?
Nízká mobilita je přežitkový návyk z dob komunismu. Za první republiky tomu tak nebylo, lidé se stěhovali za prací, hledali své nejlepší uplatnění (viz tehdejší „nával“ do Zlína). Zde je třeba čekat na novou generaci, která již není pod vlivem svých rodičů (pohoda, paráda, smrádek, ale teploučko, co je doma, to se počítá, všude dobře…). Chybí ambice uspět, chybí podnikatelský duch, touha po autonomii, nezávislosti a vlastní kariéře. Většině mladých stačí mít „job“. To nestačí.
Krajům bych doporučil, aby především zaměstnaly své vlastní podnikatelské talenty a nevytlačovaly je jinam. A firmám, aby si znalostně vybavené, charakterní a ambiciózní lidi (kteří jim chybí) vychovali sami – ve svém podniku, lokalitě a regionu. V moderní době již není třeba spoléhat na absolventy státních škol, stále na hony vzdálených praxi, ale vyhledávat a rozvíjet podnikatelské talenty s pomocí firemních sítí spolupráce a sdílení zdrojů. Jinak dojde k tomu, co jsem již zmínil: zahraniční i domácí firmy si budou své zaměstnance importovat – talentů bez zaměstnání je dnes obzvláště v Evropě více než dost.
 
I velké firmy čelí limitům ve své nabídce a uzavíraných objednávkách z důvodu omezené nabídky kvalifikované pracovní síly, především s technickým zaměřením. Jaká opatření by mohla pomoci nejenom aktuálně, ale i z dlouhodobého pohledu? Existuje nějaký dobrý, efektivní model v zahraničí?
Vyjadřuji se k tomu již v předchozích otázkách. Řešením jsou nové technologie, automatizace a robotizace, dovoz talentů ze zahraničí, zakládání domácích podnikatelských a podnikových univerzit, poučit se, jak to dělali Baťové během krize ve 30. letech 20. století. Zájemců o práci ve zlínské Baťovce bylo vždy více než dost.
Efektivní modely v zahraničí neexistují, každá svéprávná ekonomika si dnes hledá svoji vlastní cestu. Jakmile něco přejmete, zkopírujete nebo opíšete, ztrácíte vlastní konkurenceschopnost. Naše doba odměňuje praktické znalosti, originalitu, nezávislost, autonomii a podnikatelského ducha. Pokud nezačneme vštěpovat dovednosti řešení problémů a umění podnikat již od předškolního věku, potud nemáme jako svéprávná ekonomika šanci.
Můžeme poskytovat subdodavatelské služby tak dlouho, dokud nám je vlády nezlikvidují daňovým zvýhodňováním zahraničních „investorů“. Je to vše velmi prosté: hledat si svoji vlastní cestu, rozvíjet podnikatelskou společnost, spoléhat sami na sebe a sledovat světové trendy technologické, podnikatelské a vzdělanostní. Vědět přece ještě neznamená umět. Informace nejsou znalosti. A znalosti bez pochopení, co se děje a proč, nevedou k moudrosti.
 
Jaké podle vás mohou být pro české hospodářství i firmy důsledky aktuálního oslabení eura vůči dolaru, problémů v Řecku, poklesu cen ropy, politiky ECB a ČNB?
To je příliš mnoho otázek najednou, ale budiž. Oslabení eura vede k úniku dalších finančních stimulů a injekcí do dolarové zóny. Výhodu mají zase zahraniční podniky na našem území, s levnými vstupy z EU a zhodnocenou přidanou hodnotou na světových (dolarových) trzích.
Pokud Řecko neuspěje – a díky Junckerovi zřejmě ano – začne se rozkládat i EU, zmítaná zadlužeností, nezaměstnaností, korupcí a plýtváním penězi daňových poplatníků.
Pokles cen ropy se neprojeví ani v růstu ani ve vyšší poptávce, jak potvrzuje USA, kde je reakce právě opačná: bankrotující Texas, nižší růst, ztráta zaměstnanosti, nárůst spoření atd. Příčiny stagnujícího růstu a dlouhodobé nezaměstnanosti leží zcela jinde: stagnace a převis nabídky jsou příčinou poklesu cen ropy, ne naopak.
Politika ECB a ČNB prostě kopíruje již zkrachovanou politiku USA, která dnes neví, jak se z této politiky Fedu vymanit, jak ji vůbec ukončit. Hyperstimulace spekulací, akciových trhů a finančních machinací jsou jediné hmatatelné následky. V žádném případě nedošlo ke stimulaci inovací, podnikání a podnikatelské vrstvy.
 
Kde vidíte Evropskou unii a českou ekonomiku za rok, tj. začátkem roku 2016, a ve střednědobém výhledu?
Předpovědi by měly být založeny na teorii, ne na osobním názoru, pesimismu či optimismu – nebo dokonce extrapolaci předchozího chování. Vše se mění, zachovává nebo stagnuje podle daného kontextu doby (globálního, regionálního nebo lokálního). Mé předpovědi tedy nejsou názory, ale popisy nevyhnutelných změn kontextu doby. Proto nutně, od roku 1990, dlouhodobě vycházejí. Neumím předpovědět zítřek, ale pět až deset let dopředu přestává být tajemstvím, díky vysvětlující teorii transformace, metamorfózy a relokalizace (viz například http://en.wikipedia.org/wiki/Transformation_in_economics).
Osobně vidím EU i ČR v roce 2016 tam, kde jsou nyní. Důvody pro zázračné oživení nelze z ničeho odvodit. Jde jen o vyjádření víry, a to nestačí. Zmíněné procesy změny v ČR ani v EU neprobíhají, spíše jsou brzděny státním konzervatismem. Stát a byrokrati EU nevědí, co se v ekonomice děje a proč. Prostě se opičí po tom, co se dělo v USA nebo v Japonsku před mnoha lety. Nyní se ani tam už neděje nic.
Stagnace se stala „novou normálou“ na příštích 50 let (Larry Summers). USA má dnes silnější ekonomiku než ostatní jen díky spolehlivějším institucím a dozníváním soukromého podnikání (také díky imigraci světových talentů). Je to ale ekonomika výrazně nedostatečná vzhledem k americkým kritériím, očekáváním a standardům. Mezi slepými je jednooký králem. Faktem zůstává, že celý svět vstupuje do éry klesajícího nebo stagnujícího růstu, do sekulární stagnace tradiční ekonomiky.     
Tuto stagnaci lze překonat pouze přizpůsobením se transformaci a metamorfóze – a následně využít nových příležitosti regionálního a lokálního rozvoje, jakož i relokalizace domácích hospodářských aktivit. Bankovní strategie nepodporují ani inovace, ani podnikání, natož pochopení kontextu nové doby –  co se děje a proč. Každý hospodářský pohyb vzniká v nějakém regionu, nikdy ne na ministerstvu. Samozřejmě, že v delším časovém horizontu, až si o ekonomice „nové normály“ budou „štěbetat vrabci na střeše“, se i EU a ČR začnou posouvat směrem k nové ekonomice. Pro malou a nesvéprávnou ekonomiku již bude samozřejmě (velmi) pozdě.
 
Rozhodl jste se zřídit česko-čínsko-americkou nadaci za účelem rozvoje národního podnikatelství ve smyslu rozvoje národního, regionálního i místního vlastnictví, rozhodování, autonomie a soběstačnosti za účelem zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků. Na co se konkrétně nadace zaměří – a jak a kde bude získávat finance? Máte už nějaké projekty, které chcete podpořit?
Nadace je ve stadiu zřizování. Soustředí se na relokalizované projekty v Číně a USA, ale i na příklady mnohých českých podniků, jako jsou FOSFA, SABRA, SOMA atp. Účelem je autonomizovat českou (ale i světovou) podnikatelskou vrstvu ve směru inovační originality, podnikatelské nezávislosti a regionální funkčnosti. Jen tak lze získat konkurenceschopnost: hledáním vlastní cesty, respektováním odkazů Komenského, Baťů, Čapka a Peroutky, ve snaze o funkční regionální triádu (univerzita-podnik-samospráva).
Základní podmínkou je nezávislost na státní korupci a pokračující stranické rekorytarizaci. Nadace bude samofinancovatelná poskytováním informací, znalostí a zkušeností z celého světa. Bude se podílet na rozvoji projektů podnikatelských inovací v oblastech zemědělství, průmyslu, služeb a vzdělávání. Nadace poskytne úspěšným podnikatelům možnost financování talentů, projektů a inovací z celého světa – za účelem tvorby úspěšné vrstvy národních kapitalistů a podnikatelů zdola: od jedinců a lokalit, přes regiony a města, až po celé národní hospodářství v kontextu deglobalizace a relokalizace.
Vzhledem k závratné rychlosti technologické, inovační a podnikatelské změny ve společnosti, bude nadace postupovat podle strategie „prvního kroku“, tzn. postupnou úpravou projektů i cílů tak, aby v turbulentním prostředí nezastarala, ale zůstala trvale mladá, čerstvá, relevantní a inspirující po celou éru transformace a metamorfózy. Specifické projekty budou kontinuálně generovány členy nadace a specifickými požadavky regionálních triád. V žádném případě nebude nadace charitou ani zdrojem podpory pochybných zámyslů. Tvorba domácí i mezinárodní sítě podnikatelských univerzit, které samy podnikají a učí podnikat podnikáním, ne jen čtením knih o podnikání, patří také mezi základní poslání nadace.
 
*****
Milan Zelený je česko-americký ekonom a vědec, který se zabývá zejména obory produktivity práce, teorie řízení, podnikové ekonomiky a multikriteriálního rozhodování. Patří k nejcitovanějším českým ekonomům podle Hirschova indexu, je propagátor Baťova systému, konzultant zahraničních vlád i podniků. Milan Zelený je autorem řady odborných publikací a působí na mnohých univerzitách po celém světě. Viz také www.milanzeleny.com.

Inverzní logo ČIA

ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA, s.r.o.
Pobřežní 46
186 00 Praha 8
Česká republika

Tel: +420 224 800 977
Péče o klienty: helpdesk@cianews.cz
Redakce: redakce@cianews.cz

IČO: 25128337
DIČ: CZ25128337

Kontaktujte nás
|VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY
|ZÁSADY OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

LinkedIn Facebook Twitter Google+ YouTube