Ramón Vargas potvrdil, že všechny superlativy, které na jeho konto, kdy napsala zahraniční kritika, jsou pravdivé. Svým ryzím výkonem, prvotřídní technikou, nádhernou barvou hlasu a přirozeným vystupováním bez povrchní a laciné efektnosti vzal za srdce snad každého návštěvníka a postaral se o to, aby zahájení jubilejního 20. ročníku bylo opravdu oslnivé a nezapomenutelné. Před šesti lety uchvátil Vargas svým recitálem Prahu a od té doby jeho hlas uzrál a získal ještě více na sametovosti, objemu a síle, a přitom neztratil lyrickou kantilénu a nezměnitelnou elegantní barvu. Elektrizující večer v Pivovarské zahradě ocenilo publikum dvojnásobným a několikaminutovým unisono potleskem vstoje.

Koncert otevřel Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) rozverně elegantní předehrou k Rossiniho Lazebníku Sevillskému. Rezidenční těleso festivalu vedené a osvěžené novou osobností svého šéfdirigenta podalo soustředěný výkon. Po úvodní předehře se již na pódiu objevil tenorista Ramón Vargas a zaujal hned první, méně známou ukázkou z opery Vévoda z Alby Gaetana Donizettiho. Jemná pianissima, intonační jistota a snadná uvěřitelnost výrazu publikum doslova přimrazila. Následovalo známé Intermezzo z Pucciniho Manon Lescaut, které SOČR dobře vykreslil co do barvy i proměnného tempa v jeho dojemné uhlazenosti i dramatickém náboji. Poté se již na scénu vrátil cituplný Vargas coby Romeo v kavatině z Gounodovy opery Romeo a Julie. Tato ukázka dokonale potvrdila vřelou lyričnost pěvcova tenoru a sugestivní zpěv o lásce nemohl soustředěné publikum nedojmout. Vargas se následně dokonale převtělil do role zdrceného Maria Cavaradossiho, který odsouzen k popravě vzpomíná ve své cele na něžné chvíle, jež trávil se svou vyvolenou Florií Toscou. Tato role je pro Ramóna Vargase nová, avšak zhostil se jí s neobyčejnou přesvědčivostí a jistotou, a tak není pochyb, že v nejbližších sezónách ho jistě čeká úspěšný vstup do emočně vypjatého verismu, na který si uvědoměle vokálně počkal.

Čas k odpočinku nabídla Vargasovi instrumentální vložka s hudbou Georgese Bizeta, zazněla exotická Farandole ze suity Arlézanka. Vargas se poté vrátil na scénu coby zoufalý Macduff lamentující nad ztrátou svých dětí v árii z opery Macbeth. Možná i osobní prožitek Ramóna Vargase - ztráta vlastního syna - umocnila hloubku jeho emočně vypjaté výpovědi. V pochmurném tónu pokračoval Vargas i v neotřelé ukázce z nepříliš uváděné opery L'Arlesiana Francesca Cilei, ve které uchvátil svým dokonale zvládnutým dynamickým rozsahem a znovu potvrdil své dramatické schopnosti. Bohatě melodická předehra k opeře Vilém Tell posléze přispěla ke gradaci večera a dala naopak prostor orchestru, aby ukázal své stále se zlepšující kvality. Dále se Vargas představil v jedné z kmenových rolí svého repertoáru, kterou je opera Werther. Sugestivní árii tesknícího Werthera „Pourquoi me reveiller" podal s ohromným nasazením; melancholii, smutek a zoufalství hlavního hrdiny z Goethovy novely vykreslil s neobyčejnou citlivostí a beze známky plochého sentimentu. Neobyčejná krása a kultivovanost Vargasova sytého tenoru se plně rozvinula v ukázce z posledního díla vrcholného období tvorby Giuseppa Verdiho Luisa Millerová. Dokonalá dynamická kontrola a flexibilita Vargasova hlasu publikum donutila opakovaně k nadšeným zvoláním „bravo!". Sugestivní předehra z Verdiho opery Síla osudu poté uzavřela melancholicky laděnou část programu.

Na závěr koncertu jako by Vargas nabral ještě další síly a energii a populární Rossiniho La Danzu „vystřihl" s neuvěřitelnou jistotou a přesností. V přídavkách se objevila árie Amor ti vieta z Giordanovy Fedory a populární neapolská píseň Core n'grato a úspěch byl završen a korunován. Ramón Vargas nezazářil, Ramón Vargas oslnil. Svou nenuceností, přirozeností, otevřeným srdcem, upřímností, espritem a naprostou pěveckou dokonalostí zvedl zcela spontánně celou Pivovarskou zahradu ze sedadel a ta jej odměnila několikaminutovými ovacemi vstoje. Navíc Vargas při slavnostní recepci, která se konala po koncertu v Zámecké jízdárně, s vtipem přijal nabídku moderátora zavzpomínat na svá dětská léta, kdy žadonil na své mamince, aby mohl rodinným návštěvám zazpívat a když mu to bylo dovoleno, stoupl si na židli a spustil některou z populárních písní. Na jevišti, na židli, s ohromným drajvem zopakoval svůj přídavek Core n'grato... a celá Zámecká jízdárna vzdala definitivní hold jeho strhujícímu umění.

Ramón Vargas dokázal, že je tenorem nejen 21. století, jeho pěvecké umění je skvostem, průzračným diamantem, který si s velkou obezřetností a rozmyslem Vargas vybudoval a dále jej smysluplně rozvíjí. Vargas je skutečným pokladem současného operního světa a vlahý večer, který s ním publikum mohlo v Českém Krumlově strávit, bude pro mnohé jistě nezapomenutelným.

OHLASY ZAHAJOVACÍHO KONCERTU FESTIVALU

Ministr kultury MUDr. Jiří Besser po koncertu uvedl:

„Zahájení festivalu bylo velmi příjemné, poprvé jsem zde byl přítomen jako ministr kultury. Co se týče zahajovacího koncertu, skvělý byl jak sólista Ramón Vargas, tak i Symfonický orchestr Českého rozhlasu - krásný koncert a velice pěkná dramaturgie. Krumlovský festival sleduji už léta, jako starosta Berouna jsem sem posledních deset dvanáct let pravidelně jezdil minimálně na jeden koncert. S Krumlovem jsme měli takovou meziměstskou vazbu, jsme totiž příbuzná města přes medvědy - v Berouně máme už jedenáct let potomky krumlovských medvědů. Zažil jsem tu krásné koncerty - loňský koncert Pavla Šporcla a Gypsy, předtím Vodní hudbu na českokrumlovském náměstí, Irský večer v Pivovarské zahradě. Ale tenor Ramóna Vargase byl asi to nejlepší, co jsem v Krumlově zažil."

1. Náměstek ministra kultury JUDr. František Mikeš:

„Říci, že se mi koncert líbil, to je opravdu velmi málo. Teď když jsem slyšel navíc a-kapela vystoupení mistra Vargase. MHF v ČK to už je dneska pojem. My jsme se sešli s několika velvyslanci a s lidmi, kteří kumštu rozumí. Teď tady vedle mě stojí Tomáš Šmerda, ředitel ústeckého divadla. S ním jsme se shodli, že hudební festival v ČK je opravdu když ne jiný, tak druhý největší, ale řekl bych první nejkrásnější v České republice, a to není lokální patriotismus, to je prosté konstatování věci, která tahkle, jak je, tak je tak, jak ji říkám."

Starosta města Český Krumlov Mgr. Dalibor Carda:

„Já jsem byl naprosto uchvácen výkonem pana Ramona Vargase. Teď jsem s ním mluvil, je to prostě úžasný člověk, který má obrovskou energii a myslím si, že to předvedl na pódiu. Takže mě to naprosto uchvátilo. Musím říci, že mě uchvátil i výkon orchestru Českého rozhlasu. Neslyšel jsem zatím lepší koncertní výkon. Já si myslím, že už jenom podle hostů, kteří přijeli, tak že MHF má přínos nejen jako krumlovský, ale jako celorepublikový a možná že těmi hvězdami, co přijeli, tak má význam i dál za hranice republiky. Nevím, jak daleko, to nedokážu ohodnotit, nejsem odborník."

Senátor Parlamentu ČR Ing. Tomáš Jirsa:

„Já myslím, že to bylo důstojné dvacetiletému výročí festivalu a koncert byl prostě skvělý. Tím nechci říci, že by ty předchozí ročníky neměly skvělé zahajovací koncerty, ale ten včerejší byl samozřejmě výborný."
„Já jsem přesvědčen, že hned po Pražském jaru je MHF ČK druhý největší festival v ČR a už jenom to, že je to hned po Praze druhý největší hudební festival, to je vzácnost a samozřejmě ČK může být na takový festival pyšný. V průběhu navštíví festival několik tisíc diváků. Za celých dvacet let existence jsou to statisíce, možná i miliony diváků, tak to je přece jasné, je to úžasná věc."

Poslankyně PSP ČR Mgr. Vlasta Bohdalová:

„Každý rok, když se zahajuje tento festival, považuji to za začátek něčeho úžasného, za vrchol léta. Klasická hudba je jako když čerstvá horská bystřina člověka omývá - a takový pocit jsem měla dnes večer. Hlas pana Vargase asi dokáže bourat skály, ale přináší do uší i krásný pocit, klid a mír."

Dr. Martin Dvořák, vedoucí marketingu E. ON

„Já si myslím, že to bylo úplně úžasné. Z pana Vargase úplně čišela určitá skromnost, která v kontextu toho, jaká to je hvězda, nemá obdoby, a to dokázal i na uvítání tohoto rautu, kdy si stoupnul na židli a zazpíval takovým způsobem, který bral opravdu dech všem ostatním."
„Já si myslím, že mají možnost se potkat lidi, kteří se normálně během celého roku nepotkají a je to přínos nejenom pro Český Krumlov, ale je to přínos pro celou ČR, protože taková prestiž, které je možné docílit zde tím programem, tak takové se ČR nepodaří docílit každý den."

Ing. Jiří Boček, ředitel Budějovický Budvar, n.p.

„Dnešní koncert s panem Ramonem Vargasem byl skutečně hodně vysoko posazená laťka na začátek festivalu. Jak sólista, tak i celý orchestr Českého rozhlasu předvedli vynikající výkony a myslím si, že to bylo opravdu hodně důstojené zahájení jubilejního dvacátého ročníku."
„Tak ten přínos, ten je daný. Muzika, lidi, atmosféra, plus spojeno všechno s historií a kulturou v Českém Krumlově, to jsou neopakovatelné věci a já si myslím, že kultura k životu patří naprosto neoddělitelně."