I přes obdivuhodné výkony našeho týmu (složeného převážně z kancelářských krys) a silnou podporu fanoušků z řad naší redakce jsme prohráli, co se dalo. Ale o to v podstatě vůbec nešlo. Všichni jsme si akci náramně užili, a to i přes modřiny, sraženiny a odřeniny. A navíc jsme našim reprezentantům zpestřili trénink před blížícími se Hrami.

Nejdramatičtější boj, který byl na akci k vidění, se strhl mezi A a B týmem sportovců Hnutí speciálních olympiád. Dechberoucí koncovky každého setu nenechávaly nikoho potichu. Fandil, kdo mohl, a to oběma týmům.

Při rozdávání cen se nakonec dostalo i na naše družstvo. Získali jsme pohár za 4. místo, což bylo v tamní konkurenci velmi pěkné umístění (pozn. redakce, turnaje se zúčastnily 4 týmy). Následovalo focení, proslovy a na závěr i malý raut.

Celá akce se dle mého názoru velmi vyvedla. Byla totiž přesně v duchu Coubertinovského hesla: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." A zde to podle mě platilo dvojnásob. Proto bych Vám všem, kteří jste si turnaj nechali z jakéhokoli důvodu ujít, chtěla vzkázat, abyste se při další takové příležitosti podobné akce nebáli a připojili se. Je to fakt zábava.

Akce se zúčastnil také Krzysztof Krukowski z Polska, který má na starosti podporu programů hntuí speciálních olympiád ve střední a východní Evropě. ČIA přináší rozhovor s tímto zajímavým mužem, ve kterém jsme hovořili hlavně o nadcházejících Letních světových hrách speciálních olympidá v Athénách.

Ráda bych se vás zeptala, jak dlouho se zajímáte o hnutí speciálních olympiád? Jaká je Vaše zodpovědnost? A co bylo tím prvním okamžikem, prvním krokem ke speciálním olympiádám?

Ten příběh je docela dlouhý, trvá již 25 let. Když jsem byl studentem Akademie tělesné výchovy ve Varšavě, ve třetím ročníku se mě učitel zeptal, zda bych se nechtěl stát součástí skupiny, která by podporovala a pomáhala odstartovat hnutí speciálních olympiád. Nikdo z nás samozřejmě netušil, co jsou speciální olympiády. Ukázali nám ale několik videí ze Spojených států, kde jsme mohli vidět hvězdy, jako jsou Clint Eastwood, Jane Fonda nebo Magic Johnson, s handicapovanými sportovci. Tyto hvězdy nám sdělovali, že handicapovaní sportovci jsou lidé jako my. Byli jsme tím zcela fascinováni. Začal jsem při prvních národních hrách v roce 1987 a od té doby jsem neskončil. V posledních deseti letech jsem zaměstnancem Mezinárodního hnutí speciálních olympiád a mým hlavním úkolem je podpora programů ve střední a východní Evropě, ale protože se náš region jmenuje Olympics Europe/Eurasia, pokrývám i region střední Asie a Kavkazu. Snažíme se především maximálně pomáhat s veškerými materiály a informacemi, iniciativami, novými iniciativami v hnutí speciálních olympiád, protože se nyní nejedná pouze o hnutí zaměřující se na sport, ale i na zařazení do společnosti a integraci. Máme projekt pro rodiny, máme vzdělávací projekt pro lidi bez jakéhokoli postižení, abychom je informovali o tom, co je to mentální postižení, jak s těmito lidmi pracovat, jak být jejich přáteli. Máme rovněž program Zdravý sportovec (Healthy Athlete), v rámci kterého testujeme atlety, zda nemají jakýkoli zdravotní problém. Víme, že každý sportovec potřebuje být velmi silný a velmi zdravý... to je hlavní náplň mé práce.

Letos se budou konat Letní světové hry speciálních olympiád v Aténách. Můžete nám tuto událost představit?

Jak možná všichni nevědí, Mezinárodní hnutí speciálních olympiád je, na základě smlouvy s Mezinárodním olympijským výborem, oprávněn organizovat na podobném principu každé čtyři roky letní a zimní hry. Ty jsou pro nás největší a nejdůležitější akcí. Jak jste správně uvedla, na konci června, přesněji od 23.6. do 5.7., se budou v Aténách konat Světové letní hry speciálních olympiád. Očekáváme účast více než 7500 sportovců z více než 170 zemí. Toto číslo je srovnatelné s profesionálními Olympijskými hrami. Jsme velmi hrdi na to, že Evropa bude zastoupena téměř 30% sportovců. Her se zúčastní téměř 2,500 evropských sportovců. Vím rovněž, že Česká republika bude zastoupena 48 sportovci, a jsem velmi šťasten, že jsem zde dnes viděl jeden z týmů, který pojede do Atén. Věřím, že může dosáhnout velmi dobrých výsledků.

Jaká jsou vaše očekávání, co se týče účasti evropských sportovců na této akci?

Především máme jen jedno očekávání: že půjde o velký svátek pro všechny z nás, o sportovní svátek. Samozřejmě, trenéři a sportovci budou soutěžit, vyhrávat, ale to pro nás není nejdůležitější. Nejdůležitější je ukázat světu: podívejte, dvě až tři procenta populace tvoří lidé s mentálním postižením, nebudeme s nimi jednat jako s létajícími lidmi ani jako s tělesně postiženými - jde o největší skupinu postižených lidí v naší společnosti. Jsou nám tak podobní, zažívají své úspěchy, čas, kdy mohou stanout na podiu, kdy se představí jako sportovci, jsou představeni svým jménem, zemí, dosaženým výsledkem. Řekněme, že se jedná o jejich dny. Doufáme, že v jejich zemi bude jejich každý den, jak jsme viděli dnes v České republice.

Vy jste z Polska. Co polský tým? Kolik má sportovců?

Více než sto, pokud se nepletu, jde o 130 sportovců. Víme, že České hnutí speciálních olympiád nyní registruje přibližně 3600 sportovců. V Polsku registrujeme přes 15000 sportovců. Na základě procentuálního podílu mohou země vyslat více či méně sportovců, ale rozhodně není dost místa pro všechny. Proto se rovněž v rámci programů snažíme motivovat národní soutěže v jednotlivých zemích, aby každý z našich sportovců měl šanci... Pokud se nemůže zúčastnit světových her, ať má alespoň šanci se zúčastnit akcí, jako byla ta dnešní - národních her, regionálních her. Nesrovnávám počty programů, ale to, zda se každý ze sportovců bude cítit stejně. Pro nás jsou všichni jedničky.

Máte nějaké poselství pro sportovce? Pro české sportovce?

Buďte hrdí na svou zemi, buďte hrdí na své trenéry, na své učitele, na své rodiče, na sebe sama. Předveďte prosím, co je ve vás nejlepší - pro nás jste hrdiny dneška. Nebojte se o to, jakého dosáhnete výsledku.