Úvodní skladbou večera byla náročná Partita č. 2 d moll Johanna Sebastiana Bacha, vysoce virtuózní dílo významné intelektuální hloubky, v němž si Becker-Bender získala absolutní pozornost publika, které v napjatém soustředění vydrželo po celou dobu koncertu. S velkými technickými nároky a veškerými nástrahami partitury se nejen u této skladby Becker-Bender vyrovnala bez zaváhání a druhou Bachovu Partitu završila sugestivně vystavěnou, strhující Chaconnou. Bachovská první polovina přinesla dále Sonátu č. 3 C dur, obávané dílo i těch největších houslistů. Tanja Becker-Bender však i toto mistrovské a prubířské dílo podala s klidem a líbezným úsměvem na rtech. Náročný part, při kterém z jiných umělců doslova stříká pot, podala s perfekcí a grácií bez zjevné námahy jako by šlo jen o triviální etudu. Ve střízlivých červených šatech zapůsobila svou skromností, nenuceností, kultivovaností a elegantním výrazem. Po pauze přišel vhodně dramaturgicky zvolený kontrast v podobě výběru několika zajímavých skladeb z cyklu Znaky, hry a zprávy soudobého skladatele Györgyho Kurtága. Stručné až úsečné hudební fragmenty postwebernovského charakteru Tanja Becker-Bender rozehrála v bohaté paletě barev a nálad a kromě své brilantní virtuozity předvedla i lahodně sytý zvuk svých guarnerek. Program večera zarámovala bodrá Partita č. 3 E dur, zvukově bohaté dílo, které svou náročností o mnoho nezaostává za úvodní druhou Partitou a v níž opět Tanja Becker-Bender podala skvělý výkon. Lehkost a dokonalost její hry, upřímnost a hloubka interpretace a sympatické vystupování zajistily této houslistce nadšené a dlouhotrvající ovace, které umělkyně odměnila efektně podaným Paganiniho Capricciem č. 24, s nímž si opravdu pohrála a definitivně dokázala absolutní mistrovství svého umění. Divoce pojaté rychlé pasáže, bezchybné dvojhmaty, flažolety, vibrata i glissanda, zkrátka houslové umění par excellence, to byl večer s výraznou představitelkou německé, ba světové houslové elity, Tanjou Becker-Bender.

Rozhovor s Tanjou Becker-Bender po koncertu:

Jaký je Váš dojem z koncertu?

„Podobně jako před dvěma lety, když jsem tu hrála, i dnes jsem v Maškarním sále zažila nádhernou atmosféru - úžasně ji pomáhají dotvářet i všechny ty postavy namalované na stěnách, vypadají, jako by byly opravdové a jako by se dobře bavily. To je na koncertech v tomto sále specifické. Je tu také dobrá akustika. Publikum bylo velmi soustředěné, byla jsem překvapená, jak tiší diváci byli. I když - to není vždycky dobrým signálem, pokud z publika nic neslyšíte... Doufám ale, že si návštěvníci koncert užili."

Vracela jste se ráda do Českého Krumlova?

„Ano, tohle město je krásné, dokonce i když venku prší. Všude Vás tady obklopují dějiny několika staletí. Předkové velmi dbali na detaily, na každém kroku odhaluji další maličkosti, kterým nechybí ani humor. Přála bych si, abych tu mohla strávit víc času, snad se mi to příště podaří. Tentokrát musím hned zase odjet, v neděli mám další koncert a před ním zkoušky. Takže jeden z mých plánů je do Českého Krumlova se zase vrátit a druhý naučit se alespoň základy češtiny. Moje babička sice uměla česky, ale přišla do Německa jako dítě, takže pak už neměla možnost hovořit v češtině. Dnes je tu se mnou tatínek, který sice česky nemluví, ale oba cítíme své kořeny v České republice a moc se nám tu líbí."

Jsme velice potěšeni, že jste po dvou letech opět přijala nabídku vystoupit na MHF Český Krumlov...

„I já jsem moc ráda, že jsem byla opět na festival pozvaná. Minule jsem hrála Paganiniho 24 capriccií, tentokrát jsem zvolila program sestavený z Bachových skladeb a soudobé hudby. Mám tyto skladby opravdu ráda a udělalo mi radost, že i vedení festivalu se myšlenka propojení hudební historie a současnosti líbila. Kurtágovy Znaky, hry a zprávy jsou mimořádně citlivé skladby, každá z těchto miniatur je naplněná velkým množstvím významů, každý tón nese význam. A to je pojítko s Bachovými sonátami, takže propojení podle mého funguje opravdu dobře."

Hrajete tedy ráda soudobou hudbu?

„Pokud je ta hudba dobrá, tak samozřejmě ano. Hudba musí mluvit, musí něco sdělovat. Ale objevuji v soudobé hudbě mnoho zdařilých kusů."

Co se při výuce snažíte dát svým studentům?

„Snažím se je přimět, aby v tom, co dělají, našli oni sami smysl. Je sice velmi důležité pracovat s nimi na technice, ale kdyby se naučili jen techniku, může se stát, že budou později velmi nešťastní. Je jedno, jestli se dají na sólovou dráhu nebo se stanou členy orchestru, ale není dobré říkat jim jen, co mají dělat. Oni sami se musí naučit hledat."

Na jaký nástroj hrajete?

„Mám to štěstí, že hraji na úžasné housle Guarneri del Gesù z roku 1728, tedy ze stejné doby, kdy Bach psal skladby, které jsem dnes hrála. Jsem moc vděčná, že mám možnost hrát právě na tento nástroj - už skoro deset let."

Jaké jsou Vaše další plány?

„Nejbližší koncert, o kterém jsem už mluvila, mám se svou sestrou, která hraje na violu. V srpnu a v září mě čekají koncerty komorní hudby a v říjnu opět sólové projekty s orchestrem. Kromě toho mi v říjnu začne semestr na Univerzitě v Hamburku, kde učím. Prázdniny asi mít nebudu, ale dokud mohu trávit svůj čas hudbou, vůbec mi to nevadí."