Tato skladba je dle samotného Piñany „mystickou cestou do hlubin flamenca", která postihuje základní antiteze, jež jsou nejen bytostnou esencí hudby, ale i života obecně. Emoční dualismus - radost vs. smutek, láska vs. nenávist; existenční dualismus - život vs. smrt koresponduje s dvěma základními pilíři flamenca: hudbou ztělesňující subtilnost duše a tancem zosobňujícím živelnost těla. Tyto zjevné antipody jsou nadto spojeny v jeden celek, v našem případě umělecký, jenž čerpal z historie flamenca v „puro" duchu, tedy v souladu s tradicemi, a současně obohacoval flamencový výraz o nové prvky, např. z oblas jazzu. Vyústěním byla originální hudební řeč, která ctí kořeny této hudebně-taneční kultury, ale nebojí se ani nových perspektiv. Piñana ukázal, že je mistrem improvizace i brilantním virtuózem velice osobitého stylu nepostrádajícího přesnost, smysl pro rytmus, čistý a jasný zvuk, charisma a citlivost. Jeho výjimečná technika a muzikalita byly základním svorníkem celého večera. Hudební element této uchu lahodící, avšak hluboce filosofické skladby spolu s Carlosem Piñanou dotvářeli zdatný perkusionista Miguel Ángelel Orengo starající se o tepot pomyslného srdce celé kompozice a zpěvák Curro Piñana, jenž svým zemitým zpěvem připomínajícím místy až muezzinský adhan verbalizoval onen fundamentální dialog hmoty a ducha. O tělesný taneční prvek se postarala svůdná Nadia Marquez, uhrančivá černovláska s kytkou za uchem oděná v tradiční šaty s bohatě kanýrovanou sukní, která pružně a s elegantní lehkostí předvedla celou škálu efektních flamencových tanečních figur. Zaujala zejména temperamentním provedením zapateada, tj. tradičních, rytmicky proměnných podupů. Večer s „Piñanovci" přinesl intenzívní prožitek silné vášně i lyrického, jemného citu a návštěvníkům, kteří odhodlaně snášeli nepřízeň počasí, nabídl možnost nejhlubšího poznání ryzího flamenca.

Carlos Piñana po koncertu refektoval:

Jaké zážitky si odnášíte z dnešního koncertu a z návštěvy Českého Krumlova?

„Koncert byl úžasný, hlavně publikum. Lidé celou dobu seděli a sledovali program v takových náročných podmínkách, bylo to úžasné, že zhlédli celý koncert v dešti. To by se například ve Španělsku nikdy nestalo! A tady, v Českém Krumlově - vydrželi. Trochu jsem se bál, že bude zdejší publikum chladné, ale stal se opak. Dostalo se nám opravdu vřelého přijetí, diváci nám dodávali teplo, které nám počasí nedopřálo. Všechno se povedlo, atmosféra, publikum, organizační stránka, jídlo... a krásné město, zámek, řeka. Jsem rád, že jsem tu mohl vystoupit."

Byl jste již někdy v České republice, máte představu o české hudbě?

"Doposud jsem v České republice nikdy nebyl, ale řadu věcí o této zemi a jejím hudebním bohatství jsem slyšel, i když jsem zatím bez přímé zkušenosti. Už dlouho dobu jsem se ale na návštěvu České republiky těšil. Dnešní koncert byl mým prvním představením a jsem opravdu rád, že jsem mohl sdílet pódium s takovými osobnostmi, jaké se na tomto festivalu představují nejen na letošním ročníku."

Z Vaší biografii se dozvídáme, že pocházíte z rodiny s bohatou flamencovou tradicí...

"V rámci flamencové kultury existuje specifický styl, který se nazývá "Cantes de las Minas" (hornické písně), ty jsou spjaté s osobou mého otce, který byl jejich nositelem a dědicem. Z tohoto důvodu hraje můj rod ve flamencové historii velice důležitou roli. Mám dva bratry, které se také věnují flamencu. Jednoho jste dnes viděli a slyšeli, zpěváka Curru, a vedle toho můj bratr José hraje stejně jako já na kytaru. S naším uměním se snažíme uchovat tradice v soudobém kontextu flamenca, ale rovněž s vlastním vkladem. Tím mám na mysli, že v rámci vývoje se tato kultura dostává pod tlak jiných stylů jako je jazz, blues a klasická hudba."

Ano, vnášíte nové perspektivy do tradičního čistého flamenca. Co je podle Vás klíčové z hlediska toho konceptu? Jak vytvářet nové kompozice tak, aby ctily tradici a současně byly atraktivní pro soudobé publikum, bez toho aby sklouzly k povrchní efektnosti, jak si mnohdy dnešní posluchač žádá?

"Velmi důležitým momentem je schopnost žít s tradicí a modernitou současně, hrát na kytaru v soudobém kontextu, v souladu s dobou, ve které žijeme, ale současně s myšlenkou na tradiční základ, to je tajemství flamenca. Aby člověk mohl komponovat, nejprve musí znát tradici, z níž posléze musí vycházet i punc vlastní tvorby a osobitý skladební jazyk, který je v souladu s kánony flamencové historie. Je důležité hrát s umělci, kteří se věnují klasické hudbě, jazzu a jiným stylům. Od nich čerpáte myšlenky, které se dají přeložit do flamenca, je to magický a fascinující zážitek. To je všechno, co musíte udělat, ostatní vyplyne zcela přirozeně."

Jaké jsou Vaše nejbližší plány?

"Právě si užívám svou novou nahrávku Manos Libres a hodlám dokončit projekt pro kytaru a symfonický orchestr, který je již v běhu, a take pracuji na notovém souboru pro kytaru "Cantes de las Minas"."