Můžete osvětlit, v čem spočívá polemika v oblasti rozhodčích doložek v souvislosti s novým zákonem o spotřebitelských úvěrech?

Polemika se vedla o tom, zda by rozhodčí doložky měly být ze zákona vypuštěny ze smluv o spotřebitelských úvěrech příp. tento zákaz kodifikovat v rámci Občanského zákoníku. Největší diskuze byla vedena o tom, že se podpisem rozhodčí doložky ve smlouvě, kde je dopředně specifikováno, kdo bude případný spor rozhodovat v rámci případného rozhodčího řízení, vzdávám práva volby rozhodce pro okamžik, kdy daný spor s institucí skutečně vznikne. Velkým odpůrcem takovýchto doložek byl bývalý veřejný ochránce práv JUDr. Motejl. Konečné znění zákona o spotřebitelském úvěru i souvztažných obecně závazných právních norem však nakonec zákaz užití rozhodčích doložek oproti stávajícímu stavu nikterak nově neupravuje a jejich užití může být stejné jako dle předchozího platného zákona.

Jaké pozitivum vidíte v novém zákoně a co naopak považujete za sporné?

Cílem zákona je obecně snaha posílit ochranu spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěru jakožto strany slabší, méně informované a méně zkušené smluvní strany v porovnání s poskytovatelem úvěru (čili věřitelem). K pozitivům jistě patří vyšší informační povinnost věřitelů, možnost odstoupení od smlouvy do 14 dní od jejího podpisu či omezení sankcí spotřebitelům za předčasné splacení úvěru. Sporných ustanovení může být více, protože dosud nebyl proveden detailní výklad některých ustanovení zákona. K takovýmto ustanovením může patřit např. zda do celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele zahrnovat kromě veškerých nákladů, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem i získatelské provize, když tyto nejsou věřiteli známy; nejasné je zda doplňkovou službou bude chápáno i havarijní a zákonné pojištění, zda např. při odstoupení od smlouvy a současném zániku úvěrové i  kupní smlouvy u vázaného úvěru ze zákona bude zanikat i smlouva o havarijním i zákonném pojištění; problematická může být i aplikace ručitelského závazku věřitelů, v případech, kdy spotřebiteli soudem přiznané nebo prodávajícím či poskytovatelem služby uznané právo na peněžité plnění nebylo ze strany prodávajícího nebo poskytovatele služby dobrovolně uspokojeno atd. Realita ukáže skutečnou aplikaci nového zákona. I přes výše uvedená některá negativa ale pevně věřím, že nový zákon naplní svůj cíl a posílí ochranu spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěru.

Od loňského roku platí nový zákon o platebním styku. Evidujete stížnosti klientů bank na nedodržování lhůt platebního styku? V jakém objemu ve srovnání s předcházejícím obdobím?

Povinnost dodržování zákonem stanovených lhůt pro převody finančních prostředků nebyly problémem ani za původního zákona o platebním styku a ani není problémem nyní. Banky operující na českém trhu jsou technologicky i systémově vybaveny velmi dobře a lhůty stanové zákonem v drtivé míře bez jakýchkoliv problémů dodržují. Z toho plyne i to, že z této oblasti neevidujeme nárůst stížností spotřebiteli.