Novela OSŘ přenese kompetenci nařídit exekuci ze soudů přímo na exekutory. Je to podle Vás krok k efektivnějšímu exekučnímu řízení? Dokážete tyto změny kvantifikovat (např. zkrácení řízení, nákladovost atd.)?

Domnívám se, že přenesení této agendy na soudní exekutory může znamenat značné zrychlení řízení zejména v tzv. nesporných exekucích, kde by to mohlo zkrátit dobu od dojití návrhu do inkasa pohledávky například z účtu v bance v průměru až o šest měsíců. Ministerstvo spravedlnosti si od tohoto opatření slibuje výraznou úsporu v rozpočtu. Soudům jednak odpadne nařizování 700 tisíc exekucí ročně a rovněž provádění velké části z dnešních zhruba 300 tisíc výkonů rozhodnutí, které vyřizují samotné soudy. Pro veřejné rozpočty jde tedy o změnu zásadní. Zda se zrychlí práce v jiných oblastech soudnictví, nedokážu odhadnout, neboť není jisté, zda se soudnictví personálně přeskupí nebo jen dojde k propuštění nadbytečných zaměstnanců.

Jak těmito kritérii hodnotíte další zamýšlenou změnu, a to že by exekutoři nesměli dále uzavírat doložky přímé exekuční vymahatelnosti? Pokud by návrh byl přijat, k jak velkému výpadku příjmů exekutorů by došlo? Takzvané exekutorské zápisy by měly přejít do kompetence notářů - očekáváte v této souvislosti např. prodloužení lhůt, zdražení tohoto úkonu atd.?

O výrazný výpadek příjmů exekutorů by až tak nešlo. Exekutorských zápisů se ročně v Česku sepíše kolem 25 tisíc. Jde spíše o vedlejší činnost exekutorů, hlavním jejich posláním je vymáhání exekučních titulů. Osobně však tento záměr hodnotím jako výrazný krok zpět z důvodů principiálních. Zákonodárce v roce 2001 svěřil tuto agendu do rukou exekutorů právě proto, že na konci devadesátých let notáři ve své historické úloze sepisování veřejných listin selhali, když nebyli s to poskytnout tuto službu veřejnosti tak, aby byla dostupná v požadovaném rozsahu a „na počkání." V důvodové zprávě k exekučnímu řádu se dočtete, že exekutorské zápisy měly usnadnit účastníkům smluvních vztahů zřizovat autoritativní zápisy o svých dohodách, případně o uznání dluhů a pohledávek, protože nebudou odkázáni pouze na notáře. Současný trend zvyšování počtu zápisů znamená ocenění kvalitní práce, kterou exekutoři odvádějí při poskytování této služby. Za celých deset let jsem nezaznamenal, že by si na mě někdo stěžoval pro můj postup při sepisování exekutorského zápisu. Není tedy důvod rušit něco, co se v praxi osvědčilo a občané se to naučili využívat. Nápad na zrušení exekutorských zápisů nevznikl na půdě ministerstva spravedlnosti.

Pro dlužníky se má rovněž otevřít možnost sloučit exekuční řízení. Kritici spojování exekučních řízení poukazují na komplikovanost různých zákonných lhůt a spory o výtěžek mezi jednotlivými věřiteli. Jaká jsou podle Vás pozitiva a negativa této změny?

Předkladatel návrhu si slibuje snížení nákladů řízení pro dlužníky, ale neuvědomuje si, že tak nelze postupovat paušálně ve všech případech. Sloučit exekuce by bylo možné, pokud je vede jeden exekutor a je tam stejný oprávněný i povinný. Jak ale chcete sloučit exekuce více věřitelů proti jednomu dlužníkovi, které budou napadat v časových odstupech? V tom okamžiku by exekutor řešil problémy s rozšiřováním exekučních příkazů, čímž by neskutečně domotal hlavy bankám a zaměstnavatelům, řešily by se spory mezi věřiteli o to, komu se má vyplatit vymožené plnění, kdo z nich bude platit náklady neúspěšné exekuce nebo v jakém poměru, co má exekutor udělat, když část věřitelů s vyloučením majetku z exekuce souhlasí a druhá nikoliv. Soud by v každém dílčím řízení o zastavení exekuce musel jednat se všemi věřiteli najednou. V neposlední řadě by násilné hromadné sloučení takových exekucí ohrozilo ochranu osobních údajů, protože na nahlížení do celého spisu by najednou měl nárok velmi široký okruh osob. Za zcestný mi pak přijde návrh, podle něhož by v případě více exekucí prováděných u více exekutorů měl dlužník právo navrhnout soudu, který exekutor má tyto exekuce na něm provést, čímž by zcela potlačil právo věřitele na svobodnou volbu exekutora a v řízení by v souvislosti se změnou exekutorů a předáváním spisů docházelo k neúměrným průtahům. Taková myšlenka je prostě v praxi naprosto nerealizovatelná.

Změny se dotknou rovněž dražby majetku - uvažuje se o zavedení takzvaného předražku, tj. možnost koupit draženou věc ještě 14 dní po skončení dražby za cenu o 25 % vyšší. Je toto podle Vás způsob, který zvýší zisky z dražby, a tím i zvýší šance dlužníka získat svůj majetek zpět? Jak se stavíte k elektronickým dražbám - mělo by dojít k jejich plošnému zavedení?

Takřka démonizovaný předražek bych znovu do našeho právního řádu nezaváděl. Byl institutem prvorepublikovým, kdy neexistovali pleticháři. Dnes by předražek znamenal výrazné znejistění postavení vydražitele a jeho veřejné vystavení vyděračům. Nemovitostí v exekučních dražbách je dnes tolik, že i při nejlepší inzerci se dají obtížně prodat i za onu polovinu odhadní ceny, nevěřím tedy, že by někdo jen tak chtěl k poloviční ceně přihodit 25%. To už se mohl zúčastnit dražby. Spíše nastane trend, kdy si někdo na elektronické úřední desce exekutora zjistí údaje o vydražiteli a po 14 dnů ho bude „masírovat", aby mu dal nějaké peníze za to, že „předražek neučiní." Co se dlužníka týče, tak ten si z exekuce nic vykoupit nebude moct ani v případě předražku, protože zákon mu to zakazuje. Je však možné, aby to udělal nějaký jeho příbuzný, stejně jako je tomu dnes, kdy se například účastní dražby. Elektronické dražby jsou sice dobré, ale v době počítačové kriminality bych je plošně nezaváděl, papírové dražby musí v zákoně zůstat k dispozici pro případ, že by elektronickou dražbu někdo neustále záměrně mařil. A to říkám i přesto, že například můj úřad dnes provádí 80% dražeb elektronickou cestou.

Jak hodnotíte vyhlášku MSp, která by měla platit od března a která by měla snížit odměny advokátů za právní kroky v jednoduchých sporech a přirážky exekutorů u drobných pohledávek? V této souvislosti lze zmínit rovněž rozhodnutí Ústavního soudu z přelomu roku, podle kterého vymáhatelům malých pohledávek přestal přiznávat některé náklady. Kde vidíte problémy v současné legislativní úpravě? Jak se v tuto chvíli lze efektivně vypořádat s malými pohledávkami?

Předně není v pořádku, že v případě advokátů hovoříte o odměně, ale u exekutorů o přirážce. Jak advokát, tak exekutor jsou osoby s vysokoškolským právnickým vzděláním, prošli si povinnou praxí, složili kvalifikační zkoušky a v případě exekutora tento musel uspět ve výběrovém řízení. Exekutoři si tedy zaslouží, aby se i v jejich případě hovořilo o odměně, tak jak to stanoví příslušná vyhláška.

Mezi odměňováním advokáta a exekutora je diametrální rozdíl v tom, že advokátovi nárok na přiznání odměny vzniká v podstatě již podáním návrhu na nařízení exekuce, což v případě formulářových návrhů pro malé částky znamená vyplnění a zaslání dvou papírů A4. Naopak exekutor má odměnu až ve chvíli, kdy na dlužníkovi něco vymůže. Do té doby vykonává exekuční činnost spojenou s přezkoumáním návrhu na nařízení exekuce, zasláním žádosti o pověření k provedení exekuce soudu, následnými lustracemi majetku, výzvou dlužníkovi, vydáváním exekučních příkazů nebo přímými terénními úkony. To vše dělá zadarmo, navíc po celou dobu pod hrozbou kárného postihu za průtahy v řízení nebo nesprávný úřední postup.

Co se změny vyhlášky týče, tak jde o zcela zásadní problém dosavadního systému vymáhání veškerých pohledávek v České republice, a ne jen těch bagatelních. Střetávají se tu v podstatě čtyři zájmy.

Prvním je zájem veřejných rozpočtů měst a obcí a jimi zřízených právnických osob jako například dopravní podniky, které mají povinnost spravovat majetek s péčí řádného hospodáře a pohledávky vymáhat. Obecně vymahatelnost komunálních pohledávek je hodně nízká, stojí to čas a obec k tomu musí mít nějaké vymáhací oddělení, které si žádá zaměstnance. V případě, že vymáhat nebudou, tak ty peníze budou někde chybět, nebude se v zimě odklízet sníh nebo vyvážet komunální odpad, budou rozbité chodníky, nebude tolik městských strážníků, bude dražší teplo apod. Když někdo přijde a nabídne jim, že pohledávky na nájemném nebo na přirážkách k jízdnému odkoupí hned a za 100% jejich nominální hodnoty, tak to prodají, protože si splní povinnost, kterou jim zákon ukládá a nikdy nemohou dosáhnout ani srovnatelného výsledku, pokud si budou pohledávky vymáhat sami. To je třeba na rovinu říci.

Druhým zájmem je zájem toho, kdo pohledávky koupil, aby z toho něco měl, když vymůže třeba jen každou pátou z nich. V případě dluhů na nájemném může spekulovat na rostoucím poplatku z prodlení, u pokut za černou jízdu jsou ale jediným zdrojem navýšení pohledávky přísudky advokátům u soudu.

Třetím zájmem je zájem státu, konkrétně moci soudní na tom, aby soudnictví nebylo zavaleno neúměrným nápadem žalob, které lze označit za uměle vyvolané v zájmu dosažení onoho advokátního přísudku nákladů řízení. V důsledku tohoto pro soudy balastního nápadu věcí pak soudy bohužel nestíhají poskytovat ochranu právům tam, kde je na ně nárok a kde je to účelné, neboť jsou zavaleny kvantitativní agendou a dochází tak k průtahům v řízení.

Čtvrtým a z pohledu ústavního práva nejzávažnějším zájmem tohoto problému je sám dlužník a jeho právo vlastnit majetek. Ano, na začátku byl jeho dluh nebo několik dluhů vůči onomu dopravnímu podniku, ale k vymožení tohoto práva by stačila žaloba jedna, ne pět samostatných. Dlužník musí být v každém případě nějak potrestán za to, že porušil svou základní povinnost uhradit dluh. Na druhou stranu se asi shodneme na tom, že trest by neměl mít likvidační charakter. Nicméně je třeba zdůraznit, že u nás existuje velmi početná skupina občanů, která zcela programově své závazky odmítá plnit. A takový stav většinová společnost ve svém vlastním zájmu tolerovat jednoduše nemůže.

Co mě však v této souvislosti zaráží, jsou některé názory Ústavního soudu. Ten mimo jiné dovodil, že například u statutárních měst lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Pokud přijmeme tento úhel pohledu, pak bychom mohli okruh dnešních klientů advokátů dál a dál seškrtávat. Těžko říct, kam až by takové omezování nákladů řízení mohlo zajít, aniž by sami advokáti v důsledku toho nezačali pro nedostatek klientů krachovat. Stejně tak mohou začít krachovat i exekutoři, na které stát přenesl značnou část exekuční agendy v roce 2009 a další velký nárůst administrativní zátěže exekutorů hrozí v souvislosti s přijetím nynější úsporné novely exekučního práva. Paradoxně namísto adekvátního příspěvku na činnost, které se stát elegantně zbavuje, tentýž stát exekutorům jejich odměny naopak dále snižuje. Přitom se obě tyto právnické profese pohybují na regulovaném trhu. Například exekutorům stát zakazuje vykonávat jinou výdělečnou činnost, sazbu jejich odměny striktně stanoví právní předpis, exekutor dokonce nesmí odmítnout návrh na nařízení exekuce ani tam, kde dopředu z dřívějška ví, že bude bezvýsledná. Nota bene mu stát za tuto bezvýslednou exekuci ještě upře nárok na náhradu nákladů exekuce vůči věřiteli, který ji navrhl. V důsledku zamýšlených zásadních změn, pokud se provedou ukvapeně, by mohla Česká republika bohužel zcela zásadním způsobem ztratit vymahatelnost práva jako základní atribut právního státu, neboť vlastního vymáhacího aparátu se stát zřekne a rozpustí ho a státem posvěcený vymáhací aparát soudních exekutorů se může velmi rychle rozplynout v důsledku podfinancování. Pak se tu nejspíš naplno rozjede pokoutné vymáhání, jako je tomu třeba na Slovensku, kde se dnes kvůli dluhům zapalují auta.

Je této oblasti nějaké další významné téma, které jste v našich dotazech nezaznamenal?

Zmíním se ještě například o tom, že novela přináší pro věřitele pozitiva v nových způsobech provedení exekuce jako je možnost dražby podílu v bytovém družstvu nebo obchodní společnosti, dále se zavádí možnost dražby pohledávky, exekuce správou nemovitosti a exekuce správou podniku. To jsou velmi pozitivní změny.

Stejně tak si myslím, že věřitelé uvítají, že Ministerstvo spravedlnosti začalo vážně uvažovat i o postižení účtu a mzdy manžela povinného. Přenesení této odpovědnosti manželů za závazky vzniklé za trvání manželství i do práva procesního bude lépe odpovídat vymezení společného jmění manželů v hmotném právu.

Dále novela přináší například možnost doplatit nejvyšší podání v dražbě nemovitosti z úvěru poskytnutého bankou, čímž se dražby přiblíží lidem, kteří nedisponují odpovídající hotovostí. To je dobrá myšlenka a mohlo by to rozhýbat dražební trh a zvýšit výtěžnost dražeb jak ve prospěch věřitelů, tak ve prospěch dlužníka.