Vychází CD Viléma Veverky a Daniela Wiesnera Tribute To A Lost Generation

Nové CD Tribute To A Lost Generation vychází přesně 25 let od „sametové revoluce" a řadí se k umělecky nejhodnotnějším poválečným dílům předních českých autorů evropského významu. V podání hobojisty Viléma Veverky a pianisty Daniela Wiesnera na desce zaznívají skladby autorů, kteří byli za minulého režimu vyobcováni z kulturní sféry nebo byli dokonce donuceni k emigraci.

 

Mezi takové skladatele patřili Karel Boleslav Jirák, Miloslav Kabeláč, Jan Hanuš, Klement Slavický či Jan Klusák. Rok 2014 je rokem významných výročí. Kromě  80. narozenin skladatele Jana Klusáka uplyne letos i 35 let od úmrtí Miloslava Kabeláče (1979), 15 let od smrti Klementa Slavického (1999) a 10 let od smrti Jana Hanuše (2004). Skladba Karla Boleslava Jiráka vznikla právě před 60 lety - vzhledem k osudu jejího autora se ji dosud nepodařilo začlenit do české hobojové literatury. Skladby K. B. Jiráka, M. Kabeláče a K. Slavického nebyly u nás dosud na zvukových nosičích zveřejněny (Jana Klusáka i Jana Hanuše nahrál poprvé Vilém Veverka).

 

Ti, kteří u nás před rokem 1989 rozhodovali o kultuře, dokázali střídáním ústupků a pronásledování zlomit osobnost a vynutit si podřízenost. Uchovat si osobní a tvůrčí integritu bylo proto opravdu těžké. Život a dílo skladatelů, na tomto cd zastoupených, jsou toho dokladem. Kompozice vznikly v době nesvobody, nebo jí byly ovlivněny a jejich autoři si byli v mnoha ohledech blízcí.

 

Tvůrci, jejichž díla zde zaznívají, byli buď zcela vyobcováni z české hudební kultury a donuceni k emigraci (K. B. Jirák), nebo se v určitých obdobích pohybovali na jejím okraji. Nebyli totiž ochotni slevit ze svých osobních postojů či víry a promlouvat k masám, jak žádal dobový estetický ideál. Naopak měli odvahu hledat svoji individuální tvůrčí cestu v kontextu s evropským hudebním vývojem. K jejich postupné rehabilitaci, uznání a ocenění tvorby došlo až po roce 1989.

 

Vilém Veverka je jedním z nejrespektovanějších českých hobojistů. V roce 2003 zvítězil v soutěži organizované Sony Music Foundation v Tokiu. Od roku 2006 vystupuje na Pražském jaru, s Ostravskou bandou se představil v newyorské Carnegie Hall (2007). Jako sólista spolupracuje s domácími i zahraničními orchestry - kromě řady evropských zemí koncertoval v Jižní Americe i Kanadě. Nahrál a v českých premiérách provedl řadu skladeb druhé poloviny 20. století.

 

Daniel Wiesner zvítězil v soutěži v Glasgow (1990), je laureátem soutěže „Vianna da Motta" v Lisabonu a nositelem ceny Hlávkovy nadace (1993). Jako člen souboru In modo camerale získal ocenění Českého spolku pro komorní hudbu (1996). V témže roce byl finalistou soutěže komorní hudby v Ósace. Jako sólista a vyhledávaný komorní hráč vystupoval ve většině evropských zemí, také v USA, Jordánsku a Tunisku. S předními českými orchestry provedl významná díla světových autorů 20. století.