Čechová: Němčina je plus

Česká informační agentura podporuje kampaň Šprechtíme seriálem rozhovorů. Jedním z argumentů kampaně je význam němčiny jako velké plus pro úspěšnou kariéru. Domníváme se, že osobní příklady jsou nejlepší motivací. Proto jsme připravili seriál rozhovorů s úspěšnými osobnostmi, pro které právě znalost němčiny byla v profesionální kariéře významná. V dnešním rozhovoru zpovídáme Bc. Lucii Čechovou, držitelku zvláštního oceněni rakouského ministerstva školství v soutěži Cena pro učitele němčiny 2012/2013, externí vyučující německého jazyka na ZŠ Lingua Universal a ZŠ Havlíčkova v Litoměřicích a studentku Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Karlovy univerzity v Praze.

Kdy jste se poprvé setkala s němčinou, co bylo důvodem pro studium němčiny?

 

S němčinou jsem se setkala již v mateřské školce. Jako malá jsem díky rodičům mohla navštěvovat různé zájmové kroužky a jedním z nich byla právě němčina. Nejvíce mou německou dráhu ale ovlivnila moje paní učitelka na základní škole, která na mě byla velmi přísná, i když byla vždycky spravedlivá a ochotná pomoci. Když mi došlo, že to se mnou myslí dobře a že mi němčina jde, zajímala jsem se o tento krásný jazyk čím dál více. Když jsem se po maturitě rozhodovala, kam budu dále směřovat, bylo jasné, že budu dělat „něco s němčinou". Proto jsem začala studovat učitelství německého jazyka na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a později také Překladatelství a tlumočnictví němčiny na Karlově univerzitě v Praze. Vzhledem k tomu, že němčiny není nikdy dost, zúčastňuji se dalších kurzů a seminářů a učím se tak němčinu vlastně pořád.

 

Pomohla vám dobrá znalost němčiny v profesionální kariéře? Jak jste využila znalosti ve své profesní kariéře?

 

Pokud bych neuměla německy, neučím, nepřekládám, netlumočím, nedělám jazykovou animátorku, nespolupracuji s německými organizacemi a vlastně nemám práci, zábavu, mnohé přátele a tím také smysl svého života. Němčinu jsem si s sebou velmi často nosila jako malinké příruční zavazadlo, když jsem někam jela, když jsem dostala nějakou nárazovou práci, když jsem začínala učit. Dnes už vím, že to je zavazadlo, které mě nijak netíží a které naštěstí nemůžu ani nikde zapomenout, protože je ke mně přirostlé na každém kroku. Jediné co musím a co chci, je o něj s láskou pečovat.

 

Je pro vás němčina důležitá i mimo profesi? Zajímáte se o kulturní dění, literaturu apod. v německy mluvících zemích?


Pokud se o něco opravdu s vervou zajímáte, upřímně vás to baví a naplňuje vás to, tak záhy zjistíte, že se vám vaše práce a profese stala koníčkem. A co si člověk může profesně přát víc, než práci, která ho baví, práci, kde má stále chuť něco vymýšlet, posouvat se a klást si další cíle, ze kterých se může těšit? Z toho vyplývá i moje odpověď na vaši druhou otázku. Jestliže máte něco upřímně rádi, nelze se nezajímat. Jedno souvisí s druhým a člověk je od přírody tvor zvídavý. Čím víc víte a poznáváte, tím více zjišťujete, jak málo vlastně víte, a tak chcete poznávat a dovídat se stále víc, žasnete nad novými věcmi, které objevíte a které vám odkryjí další možnosti, a ty zase odkrývají ty další.


Chcete upozornit na zásadní téma týkající se projektu?


Myslím si, že jakýkoliv smysluplný projekt, který podporuje němčinu, je více než potřebný, protože němčina byla velmi dlouho doslova válcovaná angličtinou a teď ji zase šlape na paty ruština, a to i přesto, že německy mluvící země máme za rohem. Ale ono to vyplývá asi z toho, že to, co máme těsně před nosem, toho si většinou nevážíme nebo to nevidíme. Myslím si, že je na čase si uvědomit, že žijeme v zemi, která má s německy mluvícími zeměmi nejen nejdelší hranice, ale také velmi společného v oblasti historie, kultury, gastronomie ad. Strašně moc fandím všem organizacím, které se snaží dát němčině tvář, zpřístupnit ji všem věkovým kategoriím a ukázat, že rozvoj českých vztahů s německy mluvícími zeměmi má velkou perspektivu a to naprosto ve všem. Jestliže ale v životě něco chceme, tak tomu musíme jít s odhodláním naproti, pak už se nestane, že by nás to minulo. A přesně tohle dělají všechny prima projekty.

 

 

Šprechtíme je společný projekt německého a rakouského velvyslanectví, Goethe-Institutu, Centrály pro německé školství v zahraničí, Rakouského kulturního fóra v Praze, Österreich-Institutu Brno a obou hospodářských a obchodních komor.